Dobříš se loučí s kavárenskou klasikou. Velbloud Café po 20 letech ukončuje svůj provoz

Ilustrační foto
Autor: FB Velbloud Café a Judid...

Bylo to místo, kde jste se zastavili na kávu a odcházeli s pocitem, že svět je o něco lepší. Velbloud Café, kavárna s duší a historií, končí po dvou dekádách neúnavné práce. Proč se majitelka rozhodla zavřít podnik, který milovalo celé město? Bombík se šlehačkou, fialková limonáda, písečná bouře. Pokud jste si některou z těchto pochoutek zpříjemnili den nejen před Vánoci, bylo to naposled. Legendární Velbloud Café se loučí a v příštím roce už neotevře.

„Dělám to dvacet let sama a jsem z toho unavená,“ sdělila pro NAŠE Dobříšsko dlouholetá majitelka a provozovatelka Marie Tuláčková.

Od sochy sv. Šebestiána přes přechod, chvíli doprava, pár metrů průchodem a už jste byli tam. Velbloud Café poprvé otevřela 28. března 2005. Za téměř dvacet let existence si kavárna ležící v samotném centru města vysloužila neotřesitelnou pozici v paměti všech obyvatel Dobříše. Posedět sem pravidelně chodívali žáci, rodiny, umělci, skauti i vysokoškolští studenti či pedagogové a mnoho dalších. Velbloud nesloužil pouze jako příjemné místo pro setkávání, nabízel také příležitosti. Při dychtivém pobíhání mezi stolečky a kuchyní získávaly první pracovní zkušenosti celé zástupy mladých lidí, často docházejících na nedaleké Gymnázium Karla Čapka.

„Dělala jsem to dvacet let a myslím, že dobře. Bylo to těžké rozhodnutí, ale potřebuju si odpočinout,“ uvádí Marie Tuláčková. Zároveň dodává, že „je dobré přestat v nejlepším a nic jiného za tím není.“

Pod původní (a dodnes jedinou) majitelkou kavárna nikdy neběžela na půl plynu. Nabídka si procházela častou obměnou, a to ne pouze sezónní. Běžný provoz také zpestřovaly kulturní a společenské akce nejrůznějšího charakteru, od koncertů po výstavy či turnaj v čamburíně. Ovšem k překvapivému kroku se schylovalo už před Vánoci, kdy nebylo zničehonic možné zakoupit u pultu dárkové poukazy.

Název podniku rovněž odkazuje na známou dobříšskou pověst o velbloudech císaře Rudolfa II., kteří setrvávali na hradě Vargač v letech 1593 až 1597. I když se jim dařilo a původních 13 kusů se rozmnožilo na 24, hejtman Oldřich Doublevský nakonec poslal nepříliš oblíbená exotická zvířata pryč. Je tedy jasné, že 1. dobříšské kavárně, jak je psáno na štítu budovy, se dostalo od obyvatel mnohem vlídnějšího zájmu než v případě dvouhrbých sudokopytníků.

No a co bude s prostorem dál? I to dle slov Marie Tuláčkové zatím leží ve hvězdách. Jisté je, že Dobříš přišla o kavárenskou klasiku, jedinečnou svým vzhledem, nabídkou i atmosférou.

Článek a fotografie jsou převzaty z NAŠE Dobříšsko. Titulek je redakční.